“Autor Jan Homola (1976) symbolizuje ve své výtvarné tvorbě bizarně vulgární i křehce citlivý svět, v němž intuitivně glosuje příběhy figur, které se zjevují, bloudí, žijí a umírají v jeho skutečných, paralelních i snových světech a zároveň odkrývá mnohdy absurdní situace, na které reaguje svou typicky výbušnou, groteskní zkratkou.

Homola se pohybuje s lehkostí v prostoru fantazie a provokuje nadsázkou reality. Jeho surrealistická exprese je čitelně hořkosladká, příběhy umí na první pohled šokovat a zároveň v detailu i rozesmát. Pozorovatel se ocitá v autorově imaginaci, kde objeví cit a lásku i tam, kde se tváře zdají být smutkem a hněvem pokřivené.

Silná a kontroverzní, navýsost intimní témata rozvíjí tento výrazný autodidakt mnohdy až s dětskou naivitou i pubertální zvídavostí, což příjemně koresponduje s perfektně vyspělým výtvarným rukopisem. Jeho tvorba má počátek v kreslených denících, které si “vede” už roky. Kresby jsou v základu často vytvořené propiskou či fixem, převádí je na plátno buď klasickou malbou nebo digitální formou – podle chuti a nálady. Nevyhýbá se ani nečekaným kombinacím výtvarných technik, impulzivně používá nevšední materiály. Ve své tvorbě nikdy nekalkuluje. Často se nechává svým vznikajícím dílem vést i do mnohdy absurdních. nahodilých situací, které následně intuitivně a vtipně dotváří.
Jeho narativní díla jsou svébytná, progresivní a způsob prezentace neopakovatelný, vždy plný emocí a ironie. Jedním z poznávacích znaků jeho tvorby je to, že se jeho obrazy čtou. Každý z nich je obohacen o pocit, verš, citaci, glosu, která jej doplňuje, ale nesnaží se nic retušovat ani vnucovat.
Výrazné barvy, poznatelný rukopis, emoce, humor, osobitý výtvarný projev a příběh.
To je Jan Homola.
To je Art332.”